Reportáž Tupounů

Úplně na začátek, aby to nezapadlo v toku mých dalších bezobsažných myšlenek, chci říct, že ORGové si podle mě vytýčili opět vyšší cíl, než loni. Z našeho pohledu jim všechno fungovalo perfektně, jen myslím, že si takové nasazení a hloubku organizovanosti coby řadoví obíhači šifrovaček snad ani nezasloužíme...

Nechci tu popisovat krok za krokem příběh našeho týmu od ranního probuzení po poslední večerní pivo, zastavím se jen u zaznamenáníhodných poznatků.

Tak předně jsme byli asi jediný tým, který absolvoval KN v šesti. Sice jsme se báli diskvalifikace, ale půlroční mimino lze brát coby přítele na telefonu. Hlavně se nesmí přímo podílet na principu řešení šifer...! :o)

Večer před startem jsme zjistili, že máme sice mapu KČT, ale nikoliv správné vydání. Půlnoční SMS ORGovi Vítkovi a jeho příslib jedné orgovské mapy nás zachraňuje. Nová mapa je ale i přesto poněkud zrádná: na detailu Adamova ve výřezu 1:25.000 vede nová červená značka jen k pomníku umučených lesníků (šifra 2) a dále k šifře 3 nevede značka žádná! Kudy tedy (podle mapy) jít a neporušit pokyny? Hlavní mapa 1:50.000 už ale značku k plastelínovým příbuzným zná. Pozoruhodné...

Až po kostku jsme procházeli hrou jako nůž máslem - z Ententýků jsme sice odešli ca 34, ale na každé další šifře jsme postoupili o polovinu startovního pole kupředu. Na kostku přicházíme takřka současně s 4. týmem aktuálního pořadí, jen to trochu zmotáme, čumíme 100 m před stanovištěm do mapy a předběhnou nás dva další týmy...

Kostku bych pochválil moc... pokud by byla podobně dokonalá jako ostatní šifry. Ach ta dírka... Autorské řešení jsme měli jako jeden z návrhů někdy v první půlhodině strašlivého zákysu, ale ťukali jsme si na čelo "že by byla na Krtkách taková brutální deskriptivní geometrie s odrážením světla v 3D prostoru...?". Blbost. Absolutní. Zamítli jsme to a hledali operace, kterak poskládat Rubikovu kostku. Myšlenka, že stačí jen 2 tahy a kostka bude "poskládaná, jen ji přečíst", byla silná. Trvala 3 hodiny, než nás vykolejila do Pohody.

Bůůůůůůůůůůůů...! Šifrovací Bůh je mi svědkem, že já to nechtěl. Nechtěl jsem do Pohody, ale jsa přehlasován všemi včetně co hodinu přebalovaného a krmeného mimina, svíjel jsem se ve smrtelných křečích a ještě poslední vteřiny před převzetím šifry u Máchova památníku jsem zoufale točil Rubikovou kostkou...

"A teď, jestli máme jít Pohodu, tak ji pánové dojdeme první," povídám. "I kdybych tady měl zhebnout."

Chemie, šaltpáka i vzhůrunohovitá panička byly jen přibržděním ve sprintu do cíle. Jejich jednoduchost (krapet si tu honím triko, podělte to chvástání deseti, hehe) byla až trýznivá. Ale ty hodiny a hodiny nad barevnými panďuláky u kostela... to mi tekla voda ze zubů... Bez obou nápověd ani rána. Kolik času jsme ale věnovali aplikaci bojovných barevných panďuláčků, co se těší "do domečku", na Člověče nezlob se... Uáááá...

Závěrečný úkol měl, z odstupem vzato, zajímavý náboj. Jen jsem se těšil, že cíl bude o něco víc společenštější. Asi byl, ale my museli ihned odjet... Škoda...

Nakonec jsem zvědavej, kdo z nás u sebe po kapsách najde tu jednu nápovědnou obálku, co jsme nerozlepili, ale ztratili... :o) Dva body v kýblu... :o)

Každopádně:
- prostor hry originální (i když jsem celou trasu skoro do posledního metru odhadl předem... :o)
- dostupnost místa startu i cíle výborná
- informace před hrou úplné a dokonalé
- mapu doporučuji za stávajících okolností prostě koupit velkoobchodně a přičíst ji týmům ke startovnému (stejně si ji KAŽDÝ šel nakonec koupit, ale minimálně jeden tým nás ve hře žádal o zapůjčení mapy, že mají špatnou...)
- nálepky na stanovištích již několik let výborná věc (nahrazuje Binfo a k motivaci plně stačí)
- karta týmu i lehká byrokracie vč. kontrolních otázek ORGů jsou ROZHODOPÁDNĚ v pořádku (kýhají jen potrefené husy)
- guláš a pivo v cíli, ubytování, transport věcí... no LUXUS...!!!

Závěrem:
Díky, že tvoříte hru, kterou lze dojít, kterou si lze parádně užít. Díky, že jsme si nabili pyšné nosy na šifře, kterou daly i týmy, které si i na plastelíně či Braillu museli brát nápovědu... A díky za čokoládu nahoře na Alexandrovce. Ten krpál a můj rekord nahoru i dolů jak zamlada cítím ve stehnech ještě dnes... :o)))

vop